Velikonoční zázrak

Aneb k Velikonocům patří i jiný beránek než ten z třeného těsta.

Proč hledáte živého mezi mrtvými?

On tu není, je vzkříšený!

Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. Našly však kámen odvalený od hrobu, a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu, vstal! …” Lukáš 24:1-6

Lidská ruka přibila křesťanského Boha na kříž na Golgotě. Lidská ruka Jej položila do hrobu, ale On vstal sám po třech dnech z mrtvých, aby už nikdy nezemřel.

Když se pak člověk vrátil po třech dnech k hrobce oplakávat pohřbeného křesťanského Boha, zjistil, že On už neleží tam, kam Ho lidé položili. Andělé, kteří tam stáli, řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? On tu není, je vzkříšený.“

I dnes mnozí lidé Boha pohřbili, pro ně neexistuje, nemá místo v jejich životech, nemá místo v jejich vědomí, nemá místo v historii.

V době patriarchů Starého Zákona byl Bůh izolován v nejvnitřnější části svatyně chrámu, zcela osamocen a navštěvován pouze jednou za rok Veleknězem, který přinášel krev každoroční oběti. To byl důsledek hříchu, tragické aliance člověka s ďáblem.

Avšak na Velký Pátek v okamžiku, kdy ukřižovaný Ježíš Nazaretský na kříži zemřel, se Bůh ze zajetí nejvnitřnější svatyně chrámu osvobodil, rozerval oponu ze všech nejsilnější a vyšel ven.

Kam jste Boha uložili vy?

Zavedené společenské protokoly mají své místo, ale někdy se mohou stát pro vážené osobnosti a autority velkou přítěží. Největší touhou mocných a významných lidí, jako jsou prezidenti, politici, osobnosti a dokonce i superstars, často bývá žít jako obyčejní lidé a ne jako otroci stanoveného protokolu.

Náboženství nadiktovalo Bohu protokol dost přísný. Koho smí navštívit, komu smí požehnat, koho smí uzdravit a kdy ho smí uzdravit. Náboženský protokol Bohu nařizuje, že uzdravování a zázraky nadále nelze považovat za dostatečně civilizované. Náboženství naordinovalo Bohu, že už Bohem není, že se stal pouhou filozoficko-psychologickou ideou či sestavou dogmat a doktrín.

Člověk opět vložil křesťanského Boha do hrobu. Tentokrát do hrobu lidské filozofie a náboženských rituálů. Ale slyšte – On z toho hrobu protokolů vychází ven. Po celém světě se dává poznat mnoha lidem nádherným způsobem. Jako bych slyšel anděly říkat: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? On tu není, je vzkříšený. Pojďte se podívat, hrob je prázdný!”

Po celém světě vyhovuje hříšníkům a lidem, kteří v Boha nevěří, myslet si, že Bůh je mrtvý, že celé planetě vládneme my lidé a že neexistuje žádný Stvořitel či inteligence, která stojí za stvořením. Lidé pohřbili Boha do hrobu vlastních myslí. A to je skutečná sebevražda.

Nyní však září světlo a z hrobu vychází velká sláva. Andělské hlasy zpívají: „Pohleď, země, na svého Boha, člověče, uvěř ve svého Stvořitele a začni ho ctít, vzbuď se!” Pohlédni do světla a dovol Ježíši Kristu přijít do tvého srdce.

On je živý. On je vzkříšený. To jsou Velikonoce.

Nestavte nikdy Ježíše Krista, Mesiáše, do jedné řady s mrtvými bohy světových náboženství. Nehledejte Ho mezi mrtvými, nezačleňujte Ho do lidmi vykonstruovaných náboženství, která často mají – možná k vašemu překvapení – základ a podtext rasový, politický či dokonce satanský.

Žádný člověk o sobě nikdy neřekl: „Já jsem vzkříšení a život.” Nikdo o sobě nikdy neprohlásil: „Já jsem počátek a konec, já mám klíče od pekla a smrti, všechna moc na nebi i na zemi je dána mně.” Nikdo kromě Ježíše Krista, Spasitele.

Přidejte se letos o Velikonocích k oslavám slavného vzkříšení našeho Pána.

Ježíš Kristus je ten náš velikonoční Beránek

Bible je kniha, ve které Stvořitel vesmíru představuje osobu Ježíše Krista – jedinou osobu, která se liší ode všech lidí, kteří kdy žili a budou žít.

Liší se:

  • svým zrozením – byl počat a narodil se z panny,
  • důvodem svého narození – narodil se, aby za provinění
  • člověka a jeho oddělení se od Boha zaplatil vlastním životem,
  • svým životem – žil zcela čistý život bez jediného hříchu,
  • svou smrtí – byl ukřižován na kříži.

Po uložení do hrobu v pátek před Velkou nocí to s ním vypadalo stejně jako s každým smrtelníkem. V neděli ráno byl však jeho hrob nalezen prázdný, protože poté, co přestál utrpení v pekle a zaplatil tak dluh člověka, vstal z mrtvých!

JEŽÍŠ ŽIJE A MÁ V RUCE KLÍČE OD PEKLA A SMRTI.

  • On sám je Životem, Vzkříšením, Odpuštěním,
  • Novým začátkem.
  • On je Vítězem nad všemi prohrami.
  • On je Novou nadějí a Vysvobozením.
  • On, Ježíš, je tou jedinou cestou pro každého z nás, kdo chce být už teď na zemi i pak na věčnosti v přítomnosti Lásky.

Pokud ještě neznáte Ježíše Krista, pozvěte ho prosím do svého srdce a svěřte mu svůj život.

Pána Ježíše můžete pozvat do svého života třeba touto jednoduchou modlitbou:

Tipy na videa

Co je hřích?

Živá naděje - Bitva o duši

Živá naděje - Bod obratu

Začtěte se do našeho magazínu Majestát s podtitulem: Odhalený kříž