Pocházím z tradiční evangelické rodiny. V dospívání mi pravidelné chození do kostela přestalo dávat smysl. Proč mám chodit vzpomínat na kdysi ukřižovaného Ježíše a poslouchat všechny ty příběhy z dávné historie? K čemu mi to dneska je? Během střední školy jsem se vytratila z církve a dvacet let se potulovala po světě bez Boha. Měla jsem práci, rodinu, dobrý život, ale jako by mi stále něco scházelo. Koncem 80. let jsem byla pozvána na jednu evangelizaci. Mladí lidé tam zpívali a svědčili o tom, kdo je Kristus a jak změnil jejich život. V hloubi duše jsem pociťovala, že to, o čem ti mladí lidé na evangelizačním shromáždění mluvili, je přesně to, co mi schází. Zakotvení v Ježíši Kristu. Přebývání v Boží přítomnosti.
Rok nato jsem vydala svůj život Pánu Ježíši. To nadšení pro Pána, které mě tehdy naplnilo, trvá dodnes. Již třicet let.
Dana
