V den Páně jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas , jako zvuk polnice. Obrátil jsem se tedy, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil. Když jsme se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch sedmi svícnů jakoby Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného na prsou zlatým pásem. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, bílé jako sníh. Jeho oči byly jako plamen ohně, jeho nohy jako bronz rozžhavený v peci a jeho hlas byl jako zvuk mohutných vod. V pravé ruce měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvojsečný meč. Jeho tvář zářila jako slunce v poledne. Když jsem ho spatřil, padl jsme mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě položil svou pravici a řek: „Neboj se. Já jsem Ten první i poslední.“ Zjevení 1:10, 12-17
Máme-li vidět Krále takového, jaký skutečně je, musíme se na něj dívat v jeho království, ve slávě. Náš rozmazaný, pozemský a tělesný pohled na Ježíše nás dovedl až k tomu, že nám chybí svatá bázeň a uctívání. Když budeme v Duchu a spatříme jeho Výsost, jeho majestát, zanechá to v našich životech nezapomenutelný dojem.