Tehdy vzal Samuel nádobku s olejem, vylil mu ji na hlavu a políbil ho. Pak řekl: „Hospodin tě právě pomazal za vůdce nad jeho dědictvím. Až dnes půjdeš ode mě, u hrobu Ráchel na benjamínském území v Celcachu potkáš dva muže. Řeknou ti: ‚Ty oslice, které jsi šel hledat, se našly. Tvůj otec už nemá starost o oslice, ale bojí se o vás. Říká si: Co můj syn? Co si počnu?‘
1. Samuelova 10:1-2
Vyjít do celého světa a kázat evangelium je velká věc. Je velmi důležité, abychom brali vážně každý prvek Božího díla, které nám bylo svěřeno. Máme být poslušní a věrní služebníci. V Janovi 6 se Židé poté, co je Pán nasytil pěti chleby a několika rybami (a bylo jich pět tisíc mužů), Pána zeptali: „Pane, co máme dělat, abychom dělali Boží skutky?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek, abyste věřili v toho, koho poslal.“ Pan Kíš se obával, že ztratil syna, který se snažil najít jeho ztracené oslice. Skutečně se může stát, že se ztratíme Bohu při tom, jak se snažíme dělat to, co nám, jak věříme, uložil. Nemodlete a nepostěte se a nestudujte slovo a neptejte se jen, co mám kázat nebo vyučovat… To všechno dělejme, ale ne proto, abychom sloužili, ale abychom při tom prožívali kvalitní čas důvěrného obecenství v jeho přítomnosti.