Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě: „Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím.“ Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení. Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor. Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou. A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději. Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu,kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.
Židům 6:13-20
Sledujte pozorně, jak postupoval Bůh, aby položil neochvějný základ pro naši víru a nabídnul naší duši kotvu. Prvním krokem bylo Boží zaslíbení, Bůh však šel ještě dál a povýšil zaslíbení na přísahu, což bylo maximum, kam ve Staré smlouvě mohl jít. V nové smlouvě jsou toto zaslíbení a tato přísaha prohloubeny a zapečetěny Ježíšovou krví, skrze kterou máme přístup do Boží přítomnosti.
Základ pro sílu, vítězství a moc byl položen, cesta je otevřená. Musíme se chopit šance a naplno využít požehnané možnosti, které nám dávají zaslíbení, přísaha a krev Ježíše Krista.