Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“ Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“ Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“ „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil. Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“ „Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Matouš 15:21-28

Před křížem se Pán věnoval primárně ztraceným ovcím izraelského národa. Abrahamovým potomkům. Těm, kdo byli kryti Abrahamovou smlouvou. Tato kananejská žena na Ježíše tlačila kvůli uzdravení své dcery a Ježíš při tom vyslovil další nádhernou věc: „Není správné dát chléb, který patří dětem, a hodit ho psům.“ Těm, kdo nebyli Židé, se říkalo psi. Byli to lidé, kteří nebyli pod Abrahamovou smlouvou, byli neobřezaní. Zjevení 22:15 říká, že venku jsou psi. Pán jasně prohlásil, že zázraky a uzdravení patří dětem stejně jako chleba doma ve spíži. To znamená, že každé Boží dítě má právo přistoupit svobodně, kdykoli potřebuje a vzít si uzdravení nebo jakékoli jiné požehnání nabízené v rámci Abrahamovy smlouvy. Na co čekáte? Běžte si pro chleba.