Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne. Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“(Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.) Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“ „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“ „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš.„Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ „Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“ „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.
Jan 4:6-16
Řeky a prameny vysychají po celém světě víc a víc. Nejde jen o přírodní řeky, ale i o obrazně o všechno, co lidé dělají pro své uspokojení. Kéž se tedy nakonec začnou natahovat po nekonečných proudech řeky života, která je pouze v Kristu a ze které lze čerpat pouze lidským znovuzrozeným duchem. Nesmíme však zapomínat na to, že toto nové víno je možné uchovávat pouze v nových nádobách.