Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
Lukáš 15:17-20 (B21)
Když se dostaneme do úzkých a procházíme v životě údolím, k návratu domů nás povzbudí poznání Otcova srdce, vyvážené a nezastřené. Marnotratného syna po návratu domů ohromila extrémní štědrost jeho otce. Jemu samému by stačil podíl náležející otrokům. Otec mu ale dal podíl královský. V této hodině musíme volat k Duchu svatému, aby nám odhalil Otcovo srdce.