A sám pokračoval celý den cesty do pouště. Když už nemohl dál, sedl si pod jeden jalovec a přál si umřít: „Už dost, Hospodine! Vezmi si můj život. Nejsem o nic lepší než moji otcové.“ Pak si pod tím jalovcem lehl a usnul. Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ Rozhlédl se tedy a hle – u hlavy má chlebové placky a džbán vody. Najedl se, napil a znovu ulehl. Hospodinův anděl se ale vrátil a dotkl se ho podruhé. „Vstaň a jez!“ řekl mu. „Máš před sebou dlouhou cestu.“ Vstal tedy, najedl se a napil a v síle toho pokrmu pak šel čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Oréb.
1. Královská 19:4-8
Elijáš si zoufal a přál si zemřít. Byl u konce s rozumem. Anděl ho dvakrát nakrmil, aby ho obživil a posilnil na dlouhou a těžkou cestu na Boží horu, která Elijáše čekala. Dvojnásobná či dokonce trojnásobná porce pokrmu, kterou jsme dostali na Majestátu, měla svůj účel. Musíme se naučit jíst víc, když Bůh servíruje do hlubokých misek. Mnozí řeknou, ne, ne, to je na mě moc. To je příliš hluboké. Já to nepotřebuji. Lidé jsou zvyklí na velmi malé porce duchovního pokrmu. Náš Bůh nikdy ničím nemrhá. Cesta před námi je dlouhá a náročná a ti, kteří nevyužijí porce navíc, odpadnou u cesty. Nedokážou se dostat na další úroveň zjevení a setkání s Bohem.