Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme. Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu. Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, a řekl: ‚Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.‘ Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno.
Skutky 27:20-25 (CSP)
Bouře, úzkost a beznaděj. Slunce ani hvězdy nebyly vidět už mnoho dní. Na jídlo ani pomyšlení. Tu se postaví jeden kazatel, vězeň, a mužům, kteří už ztratili veškerou naději na přežití, říká: „Hlavu vzhůru! Buďte radostné mysli!“ Ale jak? Jak to, že někdo, kdo je na stejné lodi odsouzené ke zkáze, která pluje do záhuby, dokáže oslovit námořníky bez naděje tak, že mu věnují pozornost a nechají se povzbudit na duchu? On sám byl totiž nejprve povzbuzen z jiného světa. Z našeho světa se vytrácí povzbuzení. Sterilní pokusy o světskou zábavu ztratily schopnost komukoli zvednout náladu. Z toho jiného světa ale přichází povzbuzující hlas: „Hlavu vzhůru! Buďte radostné mysli!“