Jednou, když byl Jozue poblíž Jericha, pozvedl oči a hle – kdosi před ním stojí s vytaseným mečem v ruce! Jozue šel k němu a oslovil ho: „Patříš k nám, nebo k našim nepřátelům?“ „Nikoli,“ odpověděl on. „Já jsem vůdce Hospodinova vojska. Teď jsem tu.“ Jozue padl tváří k zemi a poklonil se. „Jaké příkazy má můj pán pro svého služebníka?“ zeptal se. Vůdce Hospodinova vojska na to Jozuovi řekl: „Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue to udělal.
Jozue 5:13-15
Jozue se chystal na válečné tažení a Jericho bylo na řadě jako první. Před tím, než se Jozue vydal do válčení, které mělo trvat poměrně dlouho, navštívil ho Jahve Sabaoth a zjevil se mu jako Hospodin nebeských vojenských zástupů. Nebyl to jen pouhý anděl, byl to sám Pán, protože dovolil Jozuemu, aby se mu klaněl a přijal jeho uctívání. Byl to Kristus před svou inkarnací, před tím, než přišel v těle. Neboť v něm přebývá veškerá plnost božství tělesně. Je načase, aby se křesťané smířili s tím, že náš Bůh je Bohem válečníkem a že být křesťanem znamená narukovat do Boží armády.