Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil. Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.
Římanům 7:9-13 (B21)
Věřím, že jedním z důvodů, proč farizeové, saduceové a Velekněží Ježíše nenáviděli a dělali, co mohli, aby se ho zbavili, bylo to, že jeho život je upozorňoval na jejich zkažené a hříšné životy a byl pro ně odsouzením. Jeho svatý život rozvířil jejich zlou přirozenost a oni, místo toho, aby k němu přišli, aby je zachránil, se snažili zachránit před ním tak, že ho zabijí. Zákon Boží odhalil ohavnou hříšnou přirozenost v člověku a ukázal člověku, že sám o sobě nemůže dosáhnout spravedlnosti.