Když David se svými muži dorazil do města, hle – bylo vypálené a jejich ženy, synové i dcery odvlečeni do zajetí! David i jeho muži se dali do hlasitého pláče, až už neměli sílu plakat dál. Byly zajaty i obě Davidovy ženy, Achinoam Jizreelská a Abigail, vdova po Nábalovi Karmelském. David byl tehdy v úzkých, protože muži začali mluvit o tom, že ho ukamenují. Všichni byli rozhořčení, každý kvůli svým synům a dcerám. David ale našel sílu v Hospodinu, svém Bohu. Potom David požádal kněze Abiatara, syna Achimelechova: „Přines mi sem efod.“ A když k němu Abiatar přinesl efod, David se ptal Hospodina: „Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?“ „Pronásleduj,“ zněla odpověď. „Jistě je dostihneš a zajatce vysvobodíš.“
1. Samuel 30:1-8 (B21)
Kolikrát se nám stane, že když se rozhodujeme ve spěchu a už se zabýváme tím, co nás čeká, tak si zapomeneme krýt záda. Stává se to i bojovníkům jako byl David a jeho obávaných šest set válečníků. I oni se dopustili tak závažné chyby, že nechali své rodiny a domovy bez ochrany, ačkoli tehdejší kultura byla samý odvetný útok a výpady banditů. Chce to muže, který umí sám sebe povzbudit a posilnit se ve svém Bohu. Jen ten dokáže ukončit zármutek a přiblížit se k Bohu, získat od něj konkrétní slovo a motivovat šest set zahořklých a skleslých válečníků vyrazit znovu do útoku, pronásledovat nepřítele a získat vše zpět. Séla.