Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
Lukáš 15:14, 17-20
Marnotratný syn nepřišel k sobě, dokud na něj nedolehl krutý hlad, dokud nenastala krize. Teprve pak přišel k sobě. Najednou si uvědomil, že je pořád něčím synem. Uvědomil si, že někomu patří, že nepatří sám sobě. Mnohdy je to až hanba, chudoba a problémy, co nás přivedou k rozumu, kdy pochopíme, že nepatříme sami sobě, že nás někdo koupil a zaplatil za nás. Ježíš za nás zaplatil svou krví. Nejsme sirotci, máme Otce, který nás miluje a záleží mu na nás. Dokud si budeme myslet, že nikomu nepatříme, budeme zažívat strach a hlad. Stačí však přijít k rozumu a navrátit se.