Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě: „Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím.“ Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení. Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor. Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou. A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději. Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.
Židům 6:13-20
Jak budeme procházet rokem 2026 s naším nebeským Otcem od začátku do konce v neporušitelném a důvěrném vztahu, je velmi důležité, abychom jasně chápali, co od nás Bůh požaduje. Před dvěma dny jsme s manželkou Margaret oslavili 27. výročí společného manželského života. A to je dost dlouhá doba na to, abychom věděli, co můžeme jeden od druhého čekat. S Pánem Ježíšem chodím už přes 40 let, což je také dostatečně dlouho na to, abych věděl, jaké konkrétní věci ode mě očekává. Poznal jsem, že Bůh od nás lidí nejvíce požaduje absolutní důvěru. Bůh vyžaduje víru, naprosté spolehnutí se na něj a jeho slovo s neotřesitelnou důvěrou bez ohledu na okolnosti. Bůh nám dal své slovo, svého Syna Ježíše Krista, svého Svatého ducha, svá zaslíbení, posvátnou přísahu zpečetěnou krví Ježíše, nezrušitelnou smlouvu. Celé stvoření volá: důvěřuj Bohu!