V den Páně jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, jak říká: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu, do Smyrny, do Pergamonu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“ Obrátil jsem se tedy, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil. Když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů jakoby Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného na prsou zlatým pásem. Vlasy na hlavě měl bílé jako bílá vlna, bílé jako sníh. Oči měl jako plamen ohně, nohy jako bronz rozžhavený v peci a hlas jako zvuk mohutných vod. V pravé ruce měl sedm hvězd a z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč. Jeho tvář zářila jako slunce v poledne. Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě položil svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Já mám klíče smrti i záhrobí.”
Zjevení 1:10-18
Duchovní zážitky tohoto typu se nejčastěji objevují v apoštolské a prorocké službě. Prožili je Daniel, Ezechiel, Izajáš i další. Vyskytují se i v dnešní době, ale jen jak chce Duch svatý. Je důležité, abychom neoddělovali Boží slovo od samotného Boha a věděli, že člověk je duchovní bytost schopná interakce s duchovním světem. Každému, kdo se pokusí o duchovní zážitky, aniž by byl znovuzrozený, naplněný a vedený Duchem svatým, hrozí nebezpečí, že padne za oběť nečistým duchům. Skutečně znovuzrozené Boží dítě může prožívat pravé a mocné duchovní zážitky, které iniciuje Duch svatý, jak sám chce. Duch člověka je pravá, věčná a nesmrtelná část člověka, stvořená k Božímu obrazu. Je to životodárná síla. Když opustí tělo a vstoupí do věčnosti, končí tím pozemská existence daného člověka. Je slavné, že nás Bůh nestvořil jako zvířata nebo podobná stvoření, ale dal člověku vyšší formu života, aby byl schopen přebývat ve společenství s věčným Bohem.