V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. (Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.) Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města. I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo. V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán.
Lukáš 2:1-11
Narození Spasitele ohlásil pastýřům Pánův anděl. Apoštol Petr píše v jednom svém dopise o tom, jak moc se andělé zajímají o slávyplné Kristovo evangelium. Nad příchodem Krále slávy do říše padlého člověka, do říše smyslů, žasnou všichni andělé – nejen ti svatí, ale i ti padlí andělé, démoni. Nebeský král vzal na sebe lidskou podobu, Neomezený se oblékl do tolik stísňujícího roucha těla. A to byl tak veliký div, že nebeské zástupy nemohly mlčet. Ten, kdo je uctíván v nebi, přesídlil na zem, aby vykoupil padlé lidstvo. Takovou zprávu mohlo zvěstovat jen samo nebe – dát lidem vědět, oznámit zázrak všech věků, naději a očekávání všech, kdo naříkají a dnem i nocí v bolestech touží po spáse lidské rasy. Spasitel přišel. Veselé Vánoce!