Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: „Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!“ „Co pro tebe mohu udělat?“ ptal se jí Elíša. „Pověz mi, co máš doma?“ Tvá služebnice nemá doma nic než lahvičku oleje,“ odpověděla. „Jdi ven,“ řekl, „a vypůjči si od všech sousedů prázdné džbány. Ať jich není málo! Pak se vrať, zavři za sebou i za svými syny dveře a lij do všech těch džbánů olej. Plné dávej stranou.“ A tak šla ven. Potom za sebou a za svými syny zavřela dveře, oni jí podávali džbány a ona nalévala. Když byly džbány plné, řekla synovi: „Podej mi další.“ „Další nemáme,“ řekl a vtom olej došel. Šla to povědět Božímu muži a ten jí řekl: „Jdi ten olej prodat a vyrovnej svůj dluh. Z toho, co zbude, pak budeš se svými syny žít.“ 2. Královská 4:1-7
Vševědoucí Bůh zná naši minulost, přítomnost i budoucnost. Věděl, že jednoho dne se dostane tato vdova do zoufalé situace. Ten olej si jistě vyrobila doma sama, tato dovednost byla běžná. Bůh ten olej zachoval, aby skrze něj vykonal zázrak, který naplnil jejich potřeby, když byli v krizi. Duch svatý, který zná naši budoucnost a věci, které se nám postaví do cesty, pracuje hned od začátku v životech nás, znovuzrozených Božích dětí, na tom, aby nám pomohl pěstovat důležité kořeny, které nás pak udrží v krizových momentech. Jde mu o to, abychom si zamilovali Boží slovo, rozvíjeli osobní zvyk modlit se, vážili si vzácného společenství v místní církvi. Učí nás postit se a směle svědčit pro Krista. Tyto a mnoho dalších jsou vzácné projevy milosti, které nás v těchto časech zachovávají.