Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben. Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘ ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.
Lukáš 16:19-25
Na zemi krmil ten bohatý muž své tělo jen vybranými lahůdkami. Lazar se na zemi živil tím, co našel v popelnici tohoto bohatého muže a o tom, že by se dostal k němu za bránu či snad jedl u jeho stolu, si mohl nechat jen zdát. Na zemi ten bohatý muž zavíral oči, aby se nemusel dívat na zapáchajícího Lazara. V pekle však zoufale toužil po kapce vody z prstu ruky, které by se na zemi ani nedotkl. To je změna osudu. Ponížený je povýšen, povýšený je ponížen. Při příchodu Krista dojde k velké výměně. Velmi brzy nastane zásadní výměna stran a velký přesun.