V polovině ledna mě začaly přepadat úzkosti. Nevěděla jsem proč, měla jsem pocit, že se zblázním. Pořád jsem jen brečela a byla smutná. Tak jsem zkoumala své srdce a volala k Pánu. Postila jsem se, uctívala Boha, s manželem jsme se modlili, ale vůbec to neodcházelo. Ptala jsem se Pána, proč to tak je. Co je špatně? Co dělám špatně? A Bůh je věrný. On je nejlepší rádce a pomocník. Vedl mě k tomu, abych nebojovala sama. Požádala jsem o modlitby a hned jsem vnímala úlevu. Úzkosti ale neodešly, byl to každodenní boj.
Čím víc jsem byla ve slově a v Boží přítomnosti, tím víc mě Duch svatý vyučoval a odhaloval, co mám dělat. Co mám vyřadit z jídelníčku, že mám cvičit. Přišel další krok mého vysvobození, větší úleva. Pak přišel den D. Po všech těch modlitbách, nářku a volání stačila jedna věta. Já jsem nové stvoření!
Pořád to slyšíme a čteme, ale až v tuto chvíli, kdy jsem si to opakovala nahlas, přišlo osobní zjevení. Bůh o sobě říká: Já jsem ten, který jsem. Nám říká, abychom slovo Boží promlouvali do svého života. Když jsi slabý, řekni: jsem silný. Jsem nahoře a ne dole. V tu chvíli jsem zažila sjednocení s Bohem jako svým Otcem, svým zachráncem. Radostí jsem skákala, že mě Bůh skryl v sobě a dal mi právo stát se jeho dítětem. Já jsem! On je! A přišlo mé vysvobození.
Jsem svobodná. Bůh je! A já jsem, protože On je. A jsme jedno.
Povzbuzení ale není jen v tom, že jsem vysvobozená z úzkostí, ale v tom, jakou moc má Boží slovo. Když se s ním sjednotíš, najednou povstane víra a strach odchází. Nemůže tam zůstat. Ta hora se od tebe musí zvednout a vrhnout do moře zapomnění.