Jmenuji se David. Jako zedník jsem od roku 2008 vystřídal jak zaměstnání, tak práci na živnostenský list, nicméně soustavně jsem se potkával s lidmi, kteří si objednali práci a nezaplatili buď celou částku, nebo platili pozdě nebo vůbec. Časem jsem se dostal do finanční tísně a měl jsem strach, protože máme hypotéku. Bylo to tak i krátce před kempem v loňském roce. Vzal jsem si kvůli němu dovolenou a jeli jsme spolu s manželkou. Třetí den kempu kázal pastor Festus o tom, že většina lidí se snaží řešit své problémy sami, vlastním způsobem. Proto se jim v životě nedaří. Cítil jsem, jako by mluvil ke mně. V tu chvíli se mi otevřely oči a já jsem si uvědomil, že bez Boha nedokážu nic. Začal jsem se modlit k Pánu a prosil jsem ho, aby změnil můj přístup k řešení problémů a spoléhal se jen na něj.
Po kempu jsme přijeli domů a já jsem se modlil, aby mi Bůh dal dobrou a spolehlivou práci. Po pár dnech mi zavolal bratr z církve a prosil mě, abych v církvi pomohl s rekonstrukcí sociálního zařízení. V tom období jsem chodil jak do práce, tak pomáhal v církvi s rekonstrukcí. Bylo to hodně vyčerpávající. Odmítl jsem i finanční pomoc s dopravou, přestože jsem musel do církve dojíždět poměrně daleko a docházely mi finance. Důvěřoval jsem Bohu, že se o mě postará. Stále jsem se modlil za novou práci. Když skončila rekonstrukce v církvi, ozval se mi švagr, že ho oslovil kamarád, jestli mu pomůžeme s přestavbou statku, který je asi 1 km od našeho domu. Začali jsme tam pracovat. Po měsíci za námi přišel majitel statku a řekl, že je s námi velmi spokojený, a požádal nás, abychom pro něj pracovali dalších 5 let, že se mu naše práce líbí.
Hned první výplatu nám dal velké prémie, což jsem nečekal. Věděl jsem, že mi Bůh požehnal za práci odvedenou v církvi pro něj. Věřím, že to bylo proto, že jsem začal důvěřovat Bohu a byl jsem trpělivý v modlitbách. Mám spolehlivou práci a super kolektiv. A to jen díky mému Pánu, protože on vždy odmění ochotné a štědré srdce.
—
David a já jsme manželé už několik let. Lékaři u mě už dříve zjistili problémy s otočenou dělohou a varovali mě, že je možné, že nebudu moci otěhotnět. Odmítla jsem se tím trápit. Věřila jsem, že co není možné u lidí, je možné u Boha. Když jsme se s manželem dohodli, že už chceme miminko, nějakou dobu se nám to nedařilo. V létě jsme chtěli jet na kemp, ale nejprve nebylo místo. Později se nějaká místa uvolnila, ale nebylo jich dost, abychom mohli jet s celou velkou rodinou. Nakonec jsme se přesto rozhodli jet, protože jsme chtěli zažít změnu v našich životech. Na ženském shromáždění se sestra Shirley modlila za sestry, které jsou těhotné nebo by chtěly být. Přijímala jsem vše, za co se sestra modlila. Věřila jsem Bohu, že zná ten správný čas. A věděla jsem, že jet na kemp byl ten správný krok. Poté byla konference Majestát, kde se pastor Festus modlil za to, aby se otevřela neplodná lůna. Přijímala jsem ta slova a vnímala jsem, jako by se mě někdo dotknul. Tekly mi slzy a cítila jsem Boží přítomnost. Můj manžel už v tu dobu věděl, že jsem určitě těhotná a řekl mi to. I když já jsem ještě neměla tušení. Až po pár dnech jsem si udělala těhotenský test, který to potvrdil.
Věřím, že Bůh chtěl, abychom se zúčastnili všech těch akcí s ním a obětovali svůj čas a svoje finance, aby nám mohl požehnat. Chtěl, abychom byli v jeho přítomnosti, abychom mohli od něj přijmout. Chci povzbudit každou ženu, aby se nenechala odradit ani slovy lékařů. Bůh je Všemohoucí. U něho není nic nemožné. Obětujte svůj čas, finance nebo cokoli jiného a Pán vám požehná. David a Jiřina