Svatý Valentýn

Svátek sv. Valentýna se slaví 14. února, a ačkoli nemá v naší kotlině dlouhou tradici, našel si své místo. Srdíčkový byznys jen kvete. Kde se svátek zamilovaných, jak mu také říkáme, vlastně vzal?

Ve starověkém Římě se od 13. do 15. února každoročně slavily slavnosti zvané Lupercalia na počest boha Luperca, a to v jeskyni Lupercal (lupus – latinsky vlk) pod Palatinem, ve které podle legendy kojila vlčice Romula a Rema, zakladatele Říma. Během těchto slavností byli obětováni dva kozli a pes. Mladíci pomazaní obětní krví a mlékem pak běželi Římem a koženými řemínky šlehali mladé dívky, aby jim tak zajistili plodnost. (Taková římská „pomlázka“…)

A jak s tím souvisí Valentýn? S rozmachem křesťanství bylo mnohdy nutné nahradit pohanské tradice a slavnosti něčím křesťanským a nejspíš to tak bylo i se svatým Valentýnem.

Kdo byl tedy svatý Valentýn?

Jak už to u svátků bývá, řada z nich je založena na legendách a s Valentýnem tomu není jinak.

Všechny legendy se shodují na tom, že Valentýn byl křesťanský kněz, který žil ve starověkém Římě v době, kdy vládl císař Klaudius II., tedy ve 3. století po Kristu. Ten byl přesvědčen, že dobrý voják může být pouze svobodný voják, a proto v celém Římě zakázal všem svobodným mužům sňatky. Z toho byly pochopitelně mladé nesezdané páry zoufalé a kněz Valentýn, který jistě nechtěl, aby žily v hříchu, je tajně sezdával.

Císaře Klaudia to samozřejmě nenechalo v klidu, a tak dal Valentýna uvrhnout do žaláře. Podle jedné z legend Valentýn kázal ve vězení evangelium žalářníkovi, který chtěl údajně vyzkoušet pravost Valentýnovy víry a požádal ho, aby uzdravil jeho slepou dceru Julii. Valentýn se za Julii modlil a ona prozřela. Podle další legendy se do ní Valentýn zamiloval.

Císař Klaudius, kterému Valentýn také svědčil o Kristu, byl sice víře blízko, přesto ale považoval Valentýna za takovou hrozbu, že ho nechal mučit, aby ho donutil víry se zříct. Valentýn odmítl a 14. února byl sťat. Místo jeho posledního odpočinku bylo původně u Milvijského mostu na Flaminijské cestě v Římě, kde jeho hrob objevili archeologové pod jemu zasvěcenou bazilikou. Údajné relikvie se pak nacházejí na mnoha dalších místech, podle některých zdrojů i na třech místech v Čechách.

Podle jedné z legend poslal před popravou své Julii dopis podepsaný „Tvůj Valentýn“.

A právě rukou psaný vzkaz od „zamilovaného Valentýna“ je charakteristický pro svátek, jak ho známe dnes.

Přestože se jednotlivosti v různých verzích legendy o svatém Valentýnu liší, jisté je, že Valentýn se křesťanské víry nevzdal a byl umučen. Kdyby na své víře netrval, císař by ho možná nechal žít, Valentýn by třeba mohl strávit zbytek života s milovanou Julií a svou víru praktikovat tajně. Vždyť to vypadá tak jednoduše. Ale není.

Valentýn znal lásku, která vysoce převyšovala jeho city k Julii, a té se nedokázal vzdát, nedokázal ji zradit. Byl tu někdo, jehož bezpodmínečná láska znamenala víc než život. Byl to Ježíš – jeho Pán a Spasitel, který si ho zamiloval a podstoupil kvůli němu kříž. A ten kříž – smrt  Božího Syna na Golgotě – Valentýn zapřít neuměl.

To je totiž největší láska.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bible, Janovo evangelium 3:16

Ježíš Kristus řekl: „Pokládám svůj život, abych ho zase přijal. Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám.” 

V Bibli se dále píše:

Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní. Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci. List Římanům 5:6-8

A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm. 1. list Janův 4:19

Toto je pravá láska.

Bůh si zamiloval člověka. Všechny lidi bez rozdílu. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, pro lásku a z lásky. Ale člověk Boha zradil a odvrátil se od něj. Každý jeden z nás jsme sešli na svou vlastní cestu. Cesta je to široká. Vejde se na ni hodně lidí. Hodně názorů. Hodně ideologií. Hodně náboženství. Hodně bolesti a zklamání. Hodně pýchy a ješitnosti. Hodně nenávisti a zášti. A kdo dojde až na její konec, toho čeká věčné zatracení.

A ta láska? Boží Syn. Ježíš Kristus, který přišel na svět, narodil se z Panny, žil život bez hříchu a jako nevinný se stal smírnou obětí za náš hřích. Nemusel. Ale chtěl. Protože Bůh tak miloval Tebe, že jeho nechal místo Tebe umřít. Jeho nevinný život zaplatil za Tvůj hřích.

A když tuto platbu přijmeš a uznáš, že potřebuješ odpuštění, Bůh Tě vrátí na cestu lásky. A když dojdeš až na její konec, čeká Tě věčnost tam, kde má láska svůj domov.