Konference Majestát

Když jsem přijel na konferenci Majestát, procházel jsem obdobím, kdy jsem si připadal jako suchá větev. Nemohl jsem přijít na to, proč se cítím tak smutný a vyčerpaný. Nechtěl jsem takový zůstat. Bál jsem se, že mi srdce žalem pukne. Když kázala sestra Adelle a mluvila o bázni, dotklo se mě to, ale ještě to nebylo ono. Pak mluvil krátce pastor Festus. Řekl: My stále od Pána něco chceme. Ale on nám říká: „Make my day.” Udělej něco pro to, abych se cítil dobře já. V tu chvíli jsem začal tiše plakat, protože to byl Boží hlas do mého srdce, který promluvil skrze pastora a já v ten moment věděl, že to je odpověď, pro kterou jsem z Německa přijel.

Sláva buď našemu Pánu Ježíši Kristu!

Od té doby jsem Bohu blíž. Už to nejsem já, který pořád něco chce, ale je to on, kdo si užívá chválu proudící ze srdce jeho stvoření.

Jak se pastor modlil za uvolnění krku, sáhla jsem si na levou stranu, kde byly obratle zablokované a pohyb doleva omezený. A ono to najednou šlo! Nedávno jsem byla na preventivní prohlídce u praktika. Nic na mně neshledal, jen ten krk se nechtěl pořádně otáčet, tak mi dal doporučení na rehabilitaci. Už ji nebudu potřebovat! Sláva Pánu!

A druhá věc – chronická rýma. Sedí někde v dutinách, občas se spustí víc, občas míň, nos pořád ucpaný. V sobotu jsem si na Majestát musela vzít kapky do nosu, abych se pod respirátorem neudusila. Pastor se za mě modlil a v neděli už to šlo bez kapek a kapesníků. Pane, ty jsi Bůh zázraků!

Když v neděli Duch svatý vykládal skrze pastora slovo, které dostala Dita během modlitby v jazycích, v momentě, kdy pastor řekl: „Uvidíš ho taky, uvidíš slávu, podívej se…”, se mi ukázal Kristus, který stál přímo nad pastorem a Ditou. Měl otevřenou náruč, nádherné bílé roucho a všude kolem byla Boží sláva, která naplnila celý sál. Vypadala jako vata. Jen jsem stála a zírala. Vzápětí mi ukázal tři věci.

Viděla jsem cestu a on mi řekl, že jen on je jediná cesta do nebe, ale že mnozí z přítomných ho za jedinou cestu nemají a vybírají si cestu tohoto světa, která vede do pekel. Cítila jsem jeho smutek.

Potom mi řekl, že v něm je vše, co potřebujeme. Viděla jsem stůl, na kterém bylo položené uzdravení, vysvobození, potěšení a další věci, vše v podobě bílých koulí s tím, že vše, co potřebujeme, už je dávno připravené, stačí jen přijít k němu blíž a vzít si to.

Nakonec jsem viděla nádhernou zlatou pokladnici, vedle ní leželo královské jablko a žezlo. Nevím, co přesně to znamená, jen vím, že on to dal v duchu Církvi Oáza. Modlím se za výklad toho všeho.